Malá Štáhle
Malá Štáhle byla založena okolo roku 1540 Josefem Pňovským na Sovinci. Patřila tedy jako Velká Štáhle k panství sovineckému. Osídlenci přicházeli většinou ze severních Čech a později i ze Slezska.
Za třicetileté války odešlo mnoho obyvatel z důvodu náboženských do sousedního Slezska. Teprve později přicházejí léta poklidu a ozdravení Malé Štáhle.
Roku 1759 dal dědičný rychtář postavit kapli zasvěcenou Čtrnácti pomocníkům. V kostelíku se zachovala lidová malba na skle. Jde o třináct obrázků křížové cesty.
Škola byla v obci postavena v letech 1879-1880. Do roku 1873 sem docházel vyučovat učitel z Dolní Moravice. Od roku 1968 byla škola uzavřena a děti dojíždějí do školy v Rýmařově.
Vesnice byla výlučně zemědělská. Roku 1865 bylo postaveno bělidlo, které bylo později rozšířeno o barvírnu. Další léta i první světovou válku přečkala Malá Štáhle v poklidu. Poválečným zlomem však bylo zdejší obyvatelstvo, hlásící se převážně k německé národnosti, překvapeno. Lidé těžce nesli fakt, že se stávají součástí mladého Československa. Po Mnichově 1938 byla Malá Štáhle obsazena německými vojsky. Lid zaplatil za přivtělení obce k Německu těžkou daní. Válka si vyžádala příliš velké oběti.
Krásný pohled na Hrubý Jeseník poskytuje 701 m vysoká Smrčí hora na hranici Václavova a Velké Štáhle. Zajímavá a krásná přírodní zákoutí vytvářejí také četné haldy břidličné tříště. Jde o pozůstatky břidličných lomů, z nichž se však dnes již nic netěží, ale z kterých je výhled na Velký kotel a na Praděd.
Námět ve znaku obce – vinný hrozen, symbolizuje dle odborného posudku heraldiků, radost či štěstí. Krásná poloha obce může být důvodem proč v 18. Století byl hrozen použit v pečeti a posléze ve znaku obce.