Arnoltice
Arnoltice (německy Arnsdorf)
jsou malá vesnice, část obce Huzová (přičleněny pod Huzovou byly 14. 6. 1964), v současné době leží v Olomouckém kraji. Je to nejvýše položená obec (640 n.m.) v tomto regionu. Před rokem 1945 náležely k politickému a soudnímu okresu Rýmařov. Od roku 1960 byly součástí okresu Bruntál. V roce 2009 zde bylo evidováno 42 adres. Počet trvale bydlících obyvatel: cca 160. Arnoltice leží v katastrálním území Arnoltice o rozloze 7.36 km2. Zeměpisné souřadnice: 49°50´44´´s.š., 17°21´16´´v.d.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1317, Pamětní kniha obce uvádí dokonce letopočet 1260. Z pamětihodností obce je uváděn krucifix nad č.p. 8, je možné ještě připomenout pomník padlým v 1. světové válce pod č.p.8. V obci žili před rokem 1945 výhradně Němci. Byli všichni odsunuti v roce 1946 ve čtyřech transportech do Rosenheimu, Giesenu, Witzenhausenu a Limburgu v Německu (pozdější NSR).
Do Arnoltic začali přicházet první dosídlenci: Češi, Slováci, Maďaři, Romové aj. (převažovali Slováci). Problémem byla velká migrace obyvatel. Noví obyvatelé měli také velké problémy s hospodařením na bývalých německých usedlostech v drsných klimatických podmínkách. Pracovní uplatnění měli obyvatelé Arnoltic hlavně v zemědělství, později na Státním statku, který však po roce 1990 zanikl.
Vesnice prošla po roce 1945 velkou proměnou. Do roku 1945 bylo v Arnolticích 79 domů, obyvatelé byli převážně rolníci, kteří obdělávali 735 ha půdy. V dnešní době slouží pozemky kolem Arnoltic jako pastviny pro chov masných krav. Z původní německé zástavby se zachovalo 29 domů (10 je trvale obydleno, 19 slouží jako chalupy). V průběhu sedmdesáti let bylo 50 domů zbouráno včetně stodol a stájí. V obci proběhla od roku 1945 do 80. let nová výstavba, byly postaveny dva dvojdomky a šest bytových domů, kde v současné době žije převážná většina trvale bydlících obyvatel. K nové výstavbě patří i zemědělské objekty (rozpadající se kravín, vyhořelý seník, teletník a další) umístěné nad bytovými domy po pravé straně silnice na Huzovou.
Výpis z lexikonu obcí ČSSR :
rok počet obyvatel počet domů
1850 392 neuveden
1869 441 66
1890 376 66
1900 378 78
1910 366 78
1921 357 79
1930 324 76
1950 114 78
1961 138 neuveden
1970 168 30
Pohled do minulosti Arnoltic před rokem 1945
Takto poeticky líčí pohled na vesnici německý kronikář ve 20. letech 20. století:
„Názorný obraz obce a jejího okolí obdržíme z Kamenného vrchu (709 m n.m.). Daleký rozhled naskýtá se zde pozorovateli. Tiše a přívětivě leží dole v úžlabině naše vesnička. Střední a dolní část po obou stranách silnice, která Šternberk s Rýmařovem spojuje, tvoří souvislejší osadu s hezkými bílými domky, modrošedými břidlicovými střechami, obklopená stinnou zelení stromů. Ve střední části na kopečku, těsně u polí, stojí místní kostel, který svou čtyřhrannou břidlicí krytou a dvacet metrů vysokou věží dává první svědectví o lidském sídlišti každému, kdo se přes vrchy přibližuje.“
Procházka Arnolticemi
Arnoltický potok pramení v bažinatých lukách pod silnicí na Dětřichov a probíhá středem obce. Vedly přes něj tři mosty obecní, sedm mostů soukromých a čtyři lávky. V 80. letech 20. století byly louky zmeliorovány a potok zregulován.
V blízkosti obce byly čtyři kamenolomy, jejich kámen byl použit na štěrkování silnice do Huzové, silnice Rýžoviště – Dětřichov, silnice do Veveří.
Arnoltice mají málo chráněnou polohu, podnebí je velmi drsné. Zima začíná od polovice října, jaro přichází až v květnu.
Kolem silnice rostly jeřáby s rudými bobulemi, dnes jsou silnice vroubené převážně jasany. V Arnolticích se nejvíce dařilo třešním, méně jabloním a švestkám. Z kulturních rostlin se pěstovalo žito, ječmen, málo pšenice, brambory, řepa, tuřín.
Nejvíce se choval skot, vepři, koně, slepice, žádné ovce.
Řemesla: Většina obyvatel se zabývala zemědělstvím a prací v lese, v obci ve 20. letech byl jeden kovář, jeden kolář, dva tesaři, tři obchodníci, jeden cestář.
Škola: V obci byla jednotřídní smíšená národní škola. Školní budova měla čp. 6, je to přízemní budova a byla postavena v roce 1885 na místě staré školy. Život školy je podrobně zachycen ve školní kronice vedené od roku 1901 do roku 1944. Po roce 1945 bylo školní vyučování obnoveno až v roce 1949. Mezi žáky v prvních letech převažovaly děti slovenské národnosti. Také život poválečné školy zachycuje školní kronika z let 1949 – 1977. 17.5.1977 bylo na zasedání MNV Huzová rozhodnuto, že škola v Arnolticích bude od 1.9.1977 zrušena a žáci budou dojíždět do Huzové. Budova školy později sloužila jako mateřská škola, krátkou dobu zde byl umístěn obchod, dnes je v soukromém vlastnictví.
Kostel: Arnoltice byly od roku 1590 přifařeny k Rýžovišti, což mimo jiné dokládá jedna z nejstarších matrik v republice začínající v roce 1583. V matrice oddaných nalézáme i jména obyvatel z Arnoltic. Historie kostela v Arnolticích začíná v druhé polovině 16. století, původně byl dřevěný a posléze kamenný. Byl zasvěcen sv. Anně. Kostel dal vystavět v letech 1845-1846 velmistr Německého řádu Maxmilián arcivévoda rakouský. Daroval kostelu kazatelnu a oltářní obraz. Paní Anna Ruprechtová z Arnoltic darovala roku 1913 kostelu nový oltář. Oltář je v současné době v obci Rýžoviště.
Po roce 1945 byl kostel postupně devastován, sloužil jako sklad hnojiv, brambor a také jako garáž – viz známá fotografie Jindřicha Štreita: traktor ve vratech kostela. V roce 1984 byl kostel odstřelen. Podobně dopadl i hřbitov nedaleko kostela. Dnes zde zůstalo jen pár náhrobků s německými jmény, prostor bývalého hřbitova je zarostlý náletovými dřevinami a plevelem.
Jedinou historickou památkou v Arnolticích je kamenný kříž z roku 1859, který stojí pod původním kostelem. V roce 1995 bylo okolí kříže upraveno, na kříž byla umístěna kovová tabulka s textem, který nabádá příchozího k zamyšlení a odpuštění.
V obecním znaku Arnoltic je lilie jako poznávací znamení sv. Anny patronky kostela.
V obci byly dvě knihovny, měly ve fondu 293 knih, byly však zřídka vypůjčovány, jak smutně konstatuje kronikář a zároveň učitel v obci. Do obce přicházelo 17 různých časopisů a novin. Nejvíce odběratelů měl Vesnický posel a Volání venkova.
V roce 1892 byl založen sbor dobrovolných hasičů. Budova hasičské zbrojnice se zachovala, stojí vedle hřiště.
Že bylo hasičů potřeba, dokazuje statistika z let 1873-1939 : v obci vypuklo 21 požárů, ve
dvou případech uhodil do stavení blesk.
První světová válka 1914 – 1918
Od začátku války do 15.9.1915 bylo povoláno z obce 35 mužů k vojenské službě. Od září 1915 do září 1916 bylo odvedeno dalších 22 mužů. Na frontách padlo popř.po zranění zemřelo 16 vojáků z Arnoltic. Jejich jména jsou uvedena na pomníku padlých pod domem čp.8.
Z historie Arnoltic a okolí
Arnoltice patří k nejstarším obcím bývalého okresu Rýmařov. Dle lenních register biskupa Konráda I.v Olomouci z roku 1318-1326 měl „Arnoltický“ 11 lánů a 1 mlýn. Arnoltice vděčí za svůj vznik kolonizátoru a olomouckému biskupovi Brunovi. Německý kronikář se domnívá, že Arnoltice byly založeny v roce 1260 (?) a zakladatel se snad jmenoval Arnold či Arnošt. Z půdorysu obce je patrné, že první osadníci byli Němci. Zakladatel osady se stal později dědičným rychtářem a požíval mnohá práva. Dědičná rychta stála uprostřed obce (na místě dnešního hřiště) a byla zbourána v roce 1983. V roce 1350 byly Arnoltice přifařeny do Lomnice.
Arnoltice byly mnohokrát vypleněny za husitských válek (1420-1434) i za války mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem (1468). V roce 1492 (rok objevení Ameriky) byly Arnoltice velmi řídce osídleny. Po husitských válkách byla obec v majetku šlechtického rodu ze Sovince. Od roku 1472 byl v zemských deskách zapsán jako majitel Jan Pňovický ze Sovince. V letech 1500-1545 bylo mnoho neúrodných let a živelných pohrom, takže mnohé osady na panství zpustly, mezi nimi též Arnoltice.
Od roku 1545 patřily Arnoltice Krištofovi z Boskovic. Obec v té době byla pustá.Osídleny byla od roku 1580, noví osadníci pocházeli většinou z dolního Slezska. V roce 1590 byla obec přifařena k Rýžovišti, což platilo až do 20. století. V roce 1598 se stal majitelem Arnoltic Jan Kobylka z Kobylí manžel Anny dcery majitele Sovineckého panství od roku 1568 Vavřince Edera ze Štiavnice. Koncem 16. století byli obyvatelé Arnoltic převážně protestantského vyznání. Velké utrpení přinesla Arnolticím třicetiletá válka (1618-1648). Protestanti byli poraženi v bitvě na Bílé Hoře (8.11.1620), předáci popraveni popř. uvězněni. 30 tisíc šlechticů a měšťanů ze země odešlo. Jejich majetek byl zkonfiskován. Také Sovinecké panství (včetně Arnoltic) bylo zkonfiskováno a posléze je získal za 200 tisíc zlatých Řád německých rytířů. Majetek řádu zabral po jeho zrušení v roce 1938 A. Hitler.
Po roce 1945 byl tento majetek na základě Benešových dekretů opět zkonfiskován. Po roce 1620 byli obyvatelé opět přiváděni ke katolické víře, často násilím. Protestanští kněží byli vyhnáni. V roce 1630 oznamoval farář do Bruntálu, že v Arnolticích už není žádný evangelík. V průběhu třicetileté války osady zpustly a pole zůstala neobdělána. Po roce 1648 se stupňuje útlak poddaných, dochází ke zvyšování dávek, daní a roboty.
Stínem doby byly i procesy s čarodějnicemi. V Arnolticích byla souzena jistá Rozina Breuerová za čarodějnické praktiky, vězněna na Sovinci a po návratu z vězení se oběsila, její tělo bylo pohřbeno, později vykopáno a spáleno.
Obyvatelé panství se často bouřili proti vysokým dávkám a velkým robotám, většinou neúspěšně.
Velké utrpení a strádání přinesly obyvatelům Arnoltic války o dědictví rakouské (1740-1743) a válka sedmiletá v letech 1756-1763, v níž Marie Terezie (1740-1780) ztratila větší část Slezska.
V roce 1796 měly Arnoltice 65 obydlených domů a v nich 334 obyvatel. V obci dochází k rozvoji tkalcovství. Nové utrpení přinesly obyvatelům Arnoltic a dalších obcí napoleonské války (1794-1815).
Války byly doprovázeny drahotou, hladem a epidemiemi. V roce 1805 umíralo mnoho lidí na choleru. V roce 1806 v Arnolticích z 60 domů bylo 24 neobydlených.
V roce 1834 byla zhotovena první mapa Arnoltic, vyměřeny byly pole a louky. V roce 1850 byl poprvé ve všech obcích okresu volen starosta, dva radní a šest členů výboru obce. Naposledy spatřily Arnoltice nepřátelské vojsko v roce 1866 ve válce s Pruskem. Následuje dlouhá doba míru až do roku 1914.
V roce 1872 byla zahájena železniční doprava na trati Olomouc, Bruntál, Dětřichov nad Bystřicí, Krnov, Opava.
Život v Arnolticích za 1. republiky ( 1918 – 1938)
První obecní volby se konaly v červenci 1919, nejvíce hlasů získal Svaz zemědělců, za ním se umístila Sociálně demokratická strana dělníků.
Od roku 1912 do roku 1919 zastával úřad starosty Arnošt Bandt.
V červenci 1920 se konaly první volby do poslanecké sněmovny a senátu.
Dne 26. června 1921 byl odhalen pomník padlým z 1. světové války.
Dne 12. listopadu 1922 byly vysvěceny dva nové kostelní zvony.
Dne 17. 9. 1923 přijalo zastupitelstvo rozhodnutí o zřízení pamětní knihy, vést ji měl vždy místní učitel.
Dne 15. června 1925 byla vysvěcena nová hasičská stříkačka.
Dne 15. listopadu 1925 proběhly další volby do poslanecké sněmovny a do senátu, drtivě zvítězil Svaz zemědělců.
Dne 24. září 1927 bylo zvoleno nové zastupitestvo obce.
Na konci září 1928 byla zahájena stavba vodovodu, dokončena v listopadu, připojena byla i škola. Většina obce však brala vodu z vlastních studní.
V roce 1929 došlo v obci k hromadnému výskytu myší, krys a křečků.
V letech 1928-29 byla krutá zima, nejnižší teplota na školním teploměru byla 30°C pod nulou.
Dne 2. prosince 1930 proběhlo sčítání lidu (71 obydlených domů, 5 neobydlených, 2 neobyvatelné). V obci žilo 326 obyvatel.
Dne 31. května byl v obci ustaven ponocný za odměnu 100 Kč měsíčně, hlídat měl od 1.6. do 1.10. od 10 hodin večer do 2 hodin ráno.
V září 1931 proběhly obecní volby, starostou obce byl zvolen Jan Scholz.
V roce 1933 bylo v obci 10 rozhlasových stanic.
Dne 19. května 1935 byly volby do parlamentu a senátu. Nejvíce hlasů získal Svaz zemědělců, těsně za ním se umístila Sudetoněmecká strana (SdP).
Na konci roku 1936 proběhlo v Rýmařově poctění nejstarších selských rodů v okrese. Z Arnoltic bylo vybráno 10 rodů, žijících v obci od roku 1583 do roku 1827.
Dne 14. září 1937 zemřel prezident ČSR T.G.Masaryk, 24. září 1937 se ve škole konala smuteční slavnost za prvního prezidenta republiky.
V roce 1938 byl do obce zaveden elektrický proud.
Dne 29. května 1938 proběhly obecní volby, byla sestavena jednotná kandidátka pod vedením Sudetoněmecké strany. Obecní zastupitelstvo se skládalo z 15 členů, starostou obce byl zvolen Jindřich Tögel.
Dne 4. září 1938 byla vyhlášena částečná mobilizace. Z Arnoltic v té době sloužilo v armádě 5 mužů, dalších 5 mužů uposlechlo rozkazu, 6 mužů uteklo přes hranice a 11 mužů se skrývalo v lesích.
Dne 10. října 1938 byly Arnoltice obsazeny německou armádou. Podle německého kronikáře obyvatelé obce tuto skutečnost přivítali.
Dne 1. 5. 1939 bylo provedeno sčítání lidu, domácností a půdy. V obci žilo 305 obyvatel.
Dne 1. září 1939 napadením Polska začala 2. světová válka.
Dne 6. května 1945 vstupují do Arnoltic sovětské bojové jednotky.
Během roku 1946 byli odsunuti všichni obyvatelé Arnoltic do Německa. V roce 1945 přicházejí do Arnoltic první dosídlenci a začíná nová historie Arnoltic v obnovené Československé republice.
Prameny a literatura: Pamětní kniha obce Arnoltic (ZA Opava), Školní kronika Arnoltice 1949-1977 (ZA Opava), Irena Šindlářová: Kronika obce Huzové (Danal 1998), Wikipedie, internet.
Sestavil a sepsal J.H.