Dolní Moravice
Obec se skládá ze tři místních částí – Dolní Moravice, Horní Moravice, která k nim byla přiřazena roku 1949 a Nové Vsi, jež je jejich součástí od roku 1961.
První písemné zmínky pochází již z roku 1258. Dolní Moravice náležely k panství Sovineckému. Místo robot platili dolnomoravští raději poplatky, které si vymohli přibližně roku 1573 za Jana z Bozkovic. Tyto poplatky jsou ještě zaznamenány v sovineckém urbáři z roku 1609.Při přechodu vojsk po roce 1620 se obec značně zadlužila. Vrchnost se snažila tyto dluhy zmírnit různými úlevami v robotě. V roce 1658 zde působil farář a děkan Kryštof Alois Lautner, jenž se stal jednou z obětí známých inkvizičních čarodějnických procesů na Šumpersku. Lidé žijící v Dolní Moravici byli roku 1709 postiženi povodní, v rozmezí let 1713 až 1715 morem a 5.července 1916 větrnou smrští provázenou krupobitím.
Z kulturních památek v obci je nejvýznamnější filiální kostel sv.Jakuba st. z roku 1351 s renesančním kněžištěm a věží z roku 1593, pilíř Svaté Trojice – barokní sochařská práce z roku 1752, socha Immaculaty z roku 1764 a most švédského typu. Architektonický významným objektem je dům s č.p. 17, který je hodnotnou ukázkou lidové architektury poloviny 19. Století.
Obyvatelé obce se zabývali převážně zemědělstvím. V 17. Století se však v Dolní Moravici vyráběla také děla. Roku 1712 zde byla papírna, pila a olejna. Ve vesnici byla dědičná rychta. Škola je v obci uváděna již v roce 1599.
V Dolní Moravici se nachází rozsáhlý historický důlní komplex, rozfáraný do hloubky 100 m. Jde o největší historický důl na stříbronosný galenit na severu Moravy. Hlavní etapa těžby rudy v obci spadá do roku 1500. Ložisko bylo významnou mineralogickou lokalitou, známou hlavně sekundárními minerály.