Spolek Staré Sovinecko

Horní Dlouhá Loučka

 
Historie zámku v Dlouhé Loučce
 
       Zámek v obci Dlouhá Loučka v Olomouckém kraji již dlouho není ozdobou obce a vstup do budovy je zakázán. O poznání lépe je na tom zámecký park, který je atraktivním místem, kam místní přicházejí nejen za odpočinkem ale i za zábavou.   
       S historií zámku je spojen Řád německých rytířů, který v roce 1623 získal Sovinecké panství, od jeho posledního moravského majitele Jana staršího Kobylky z Kobylí s Horní Dlouhou Loučkou.  V roce 1707 se do  vlastnictví Řádu dostala i Dolní Dlouhá Loučka a obě obce byly spojeny  v jednu. Na popud velmistra řádu, Franze Ludwiga z Beirheimu, pak došlo na místě původní tvrze v Horní Dlouhé Loučce v letech 1708 – 1709 k vybudování barokního zámku. Cihly na stavbu zámku byly vyráběny ve vlastní cihelně vzdálené přibližně 150 metrů. Zámek, u kterého byl později vysázen zámecký park, plnil funkci letního sídla velmistra Řádu německých rytířů. V první polovině devatenáctého století byla barokní budova klasicistně upravena. Zámek tvořila  přibližně severojižně orientovaná obdélná dvoutraktová hlavní budova, zakončená na obou stranách mohutnými obdélnými tubusy. Obě jejich východní poloviny tvořily scho-dišťové vestibuly, které navzájem spojovala chodba středního traktu. V ose za-hradního průčelí připomínala stavebníka zámku kartuše s erbem velmistra řádu Franze Ludwiga z Beirheimu. K jižní části se pravoúhle připojuje krátké východní křídlo opatřené v severním průčelí navazující chodbou. Klasicistní úpravy kolem roku 1830 se dotkly především fasád střední části delšího křídla. Původní barokní vzhled s kordonovou římsou nad přízemím, nárožními pilastry nadokenními frontony a parapetními římsami si zachovaly oba tubusy delšího křídla.
 
Roku 1839  byla k  severnímu tubusu  přistavěna  novobarokní  kaple               sv. Alžběty   s  čtvercovou  lodí  a půlválcovým  závěrem. Část  jejího      interiéru  je zachycena na dobové fotografii.   Zámek a k němu přiléhající areál tzv. Horního dvora byl hospodářským             a správním centrem sovineckého panství a sloužil nejen seminaristům, ale         i  jako  nemocnice  pro  Řád  německých  rytířů.      
        Za napoleonských válek sloužil zámek jako lazaret, disponující 600 lůžky. Po bitvě u Slavkova (2. prosince 1805)  byl do zdejšího tzv. Horního zámku přesunut Hlavní polní špitál (Hauptfeldspital) č.19 z Vyškova, obsazeného vítěznými Francouzi. V tomto špitále zde tehdy zemřelo (pokud se dá spolehnout na matriční záznamy uložené ve Vídni) celkem 831 osob  z toho:  31 vojáků z Ruska, 11 vojáků z Francie, 789 vojáků a ošetřovatelů z celého území tehdejší rakouské říše. Dalšími obětmi se staly civilní obyvatelé, mezi které se ze zámku rozšířil tyfus. Podruhé byl vojenský špitál v Dlouhé Loučce zřízen roku 1809, po bitvách  u Wagramu a Znojma. Tehdy byl označen číslem 26 a jeho matrika ještě není přeložená. V roce 1810, byla po nezbytných úpravách, do zámku přemístěna z nevlídného hradu Sovince hospodářská správa celého Sovineckého panství. Koncem 19. století kolem zámku vznikl asi dvouhektarový park. Původně se část parku využívala jako zeleninová zahrada a nechyběla zde ani oranžerie. Později byl park upraven do anglického stylu. Byly zde místní dřeviny i exotické či méně obvyklé stromy, například jinan dvoulaločný, katalpu trubačovitou a další stromy a keře. Jako lazaret slou-       žil zámek i za první světové války. Svou špitální náplň zde Německý řád demonstroval přeměnou zámku v nemocnici. Z příkazu velmistra Řádu arcivévody Evžena byl dán k dispozici nemocným a raněným vojákům jako záložní vojenská nemocnice (Hoch und Deutschmeister schloss - Reservespital) pod vedením místního vrchnostenského lékaře MUDr. Adolfa Baldriana. Asistoval mu MUDr. Schmitz z uničovské nemocnice. Již v listopadu 1914 přišli první ranění a nemocní. V lednu 1915 zde byla zřízena zmíněná vojenská rezervní nemocnice. Počet pacientů často přesahoval 100 osob. Ošetřovatelskou péči zastávalo pět německých řádových sester, jejichž horlivá, obětavá činnost udělala na MUDr. Schmitze ten nejlepší dojem. Ač jinověrec, zasadil se pro povolání sester Německého řádu do uničovské nemocnice.          V letních měsících zde pak bylo ubytováno až 2000 vojáků.  V té době sloužil zámecký park i raněným vojákům, kteří zde pobývali. V letech 1920–1923 býval          v zámku prázdninový tábor českých dětí z Olomouce. V roce 1922 otevřely sestry Německého řádu v 1. a 2. patře zámku školu domácího hospodářství, která zde existovala až do Velikonoc 1939. V lednu 1925 byla v 1. patře severního pavilonu v sousedství zámecké kaple otevřena z podnětu řídícího učitele mateřská škola vedená jednou z řádových sester. V roce 1927 byl zámek upraven na rezidenci kardinála a olomouckého arcibiskupa Lva Skrbenského z Hříště, který abdikoval v roce 1920. Kardinál Skrbenský  v zámku zemřel  24. prosince 1938  (v 75 letech). Za druhé světové války byl zámek řádu zkonfiskován nacisty a řád jako takový zrušen. Byl zde zřízen zajatecký důstojnický tábor VIII H/H, kde byli v letech 1940–1942 umístěni převážně francouzští váleční zajatci, podobně jako na blízkém hradě Sovinci. Byli mezi nimi i nadaní výtvarníci, kteří jednu místnost vyzdobili nástěnnými malbami    al secco (hlinitými barvami na suchou omítku) kolem roku 1941. Zajatci chodili také na pobožnosti do zámecké kaple. Po odsunu francouzských důstojníků byly prostory zámku  v červnu 1943 upraveny na vojenský lazaret pro lehce zraněné německé vojáky. Léčilo se zde asi 200 vojáků. Šestnáctého května 1944 byl celý lazaret evekuován a v zámku byli umístěni pacienti s kožními chorobami. Tento lazaret byl 25. ledna 1945 evakuován. V zámku bylo internováno v závěrečných dnech války několik amerických vojáků, pravděpodobně sestřelených letců a sovětští váleční zajatci. Po skončení druhé světové války byl objekt znárodněn  a sloužil mnoha různým účelům. V roce 1945 bylo rozhodnuto využít zámek pro armádu. Prostory zámku se dlouho upravovaly a začátkem dubna 1947 nastoupili první vojáci, kteří zde byli pouze do podzimu. Později v zámku byli ubytováni učni, kteří se připravovali na budoucí profese pro nově budované Uničovské strojírny, než se v Uničově vybudovalo kompletní učňovské zařízení. Další využití zámku bylo pro sklady velkoobchodu obuvi Svit Gottwaldov. V roce 1962 byl zámek prohlášen kulturní památkou a byl ve vlastnictví státu. Osmého prosince roku 1985 komplex vyhořel. Požár nepostihl novobarokní kapli sv. Alžběty. Velkoobchod nechal zámek provizorně zastřešit, od té doby ale zámek chátral. Postupně odtud mizely balustrády, mříže a další vzácné věci. V roce 1990 získal budovu soukromý majitel a v průběhu let se vystřídalo několik majitelů, ale žádný          z nich neměl v úmyslu zámek obnovit. Jeden majitel zámku později požádal Ministerstvo kultury, aby zámek vyškrtlo ze seznamu nemovitých kulturních památek, čemuž  bylo  28.  dubna  2014  vyhověno.
 V dubnu 2017 se v délce několika desítek metrů zřítila jedna z hlavních zdí. Havarijní stav je zachycen na fotografii a na níže uvedeném webovém odkazu.
 
 
Poslední majitel Elitex strojírna, s.r.o., Zlín po zdlouhavých jednáních a na základě nařízení stavebního úřadu a následném odvolání Obce Dlouhá Loučka ke Krajskému úřadu Olomouckého kraje nabídl obci prodej zámku  a přilehlých parcel za 300.000,- Kč. Členové zastupitelstva obce projednali tuto nabídku na pracovní schůzce a následně na řádné schůzi odsouhlasili v létě 2018 odkup zámku a pozemků. Smlouva byla podepsána, odkup realizován a vlastnictví zapsáno do Katasru nemovitostí. Tímto zastupitelstvo na sebe vzalo velkou odpovědnost a musí navrhnout účelné využití a získat finanční prostředky na rekonstrukci  zchátralého  objektu.
Parta  nadšenců, složená ze dvou zastupitelů obce a několika aktivních občanů, která usiluje o záchranu zámku, založila spolek s právní subjektivitou, nazvaný ZÁMECKÝ TÝM DLOUHÁ LOUČKA. Cílem Zámeckého týmu je revitalizace, provozování, propagace a popularizace zámku Dlouhá Loučka, rozvoj turistiky  a  cestovního  ruchu  v  oblasti Olomouckého  kraje na úpatí  Nízkého  Jeseníku. 
 
Mgr. Jaroslav Brachtl   
 
 
 
 
Horní Dlouhá Loučka
 
Dlouhá Loučka byla založena pravděpodobně ve druhé polovině XIII. století. Latinský název Longa villa (Dlouhá ves) se objevuje již roku 1301, český Luczka poprvé r. 1303. V roce 2001 je to tedy 700 let, odkdy se dá doložit existence Dlouhé Longendorf. Z proměny jména vsi je zřejmé, že někdy kolem roku 1368 přibyla k Dlouhé Loučce nová část, takže se ves natáhla a stávala se dlouhou. Německé označení, které vystřídalo české názvy, ukazuje, že Loučka byla nově osídlována německým lidem. V letech 1509,1516 a 1523 je Loučka nazývána Velikou Loučkou.

Zakladatelem Loučky byl nepochybně šlechtický rod pánů z Loučky. Byla to asi jedna pětina z úřednických rodin na zeměpanském hradě v Olomouci, podobně jako páni ze Šumvaldu. Oba rody založily někdy ve XIII. století v samém podhůří Jeseníků nové vesnice, podle nichž se také zvaly. Olomoucké zemské desky se již ve XIV. století zmiňují o loučské faře, jejíž patronát byl rozdělen mezi více podílníků. Majetkové poměry v následujících dobách jsou v Loučce velmi nejasné a komplikované.

Dovídáme se zvláště o vdově paní Sabině, která se v roce 1348 dělí o pozemky se svými šesti syny. Koncem roku 1348 jim patřilo v Loučce mnoho půdy s patronátem nad farou a vedle toho celá ves Ruda. Toto období také charakterizuje zápis do Zemských desek. V době husitských válek náš kraj nesmírně trpěl jak od vojsk husitských, tak biskupských. S koncem husitských válek očekávané uklidnění nenastalo.
 
Války uherské za Jiřího z Poděbrad a občanské války mezi katolíky a nekatolíky přinesly nové boje a pustošení. Páni ze Sovince, patřící k nejvýznamnějšímu husitskému panstvu na Moravě, si ponechali vedle malé části Loučky i částečné patronátní právo nad loučským farním kostelem. V roce 1543 přešlo sovinecké panství i s příslušnou horní částí Loučky do rukou Kryštofa z Boskovic, pána na Úsově. V XVI. století došlo v Loučce k velkým změnám v pozemkové držbě. Jako první ztratila kapitula v Loučce část, která kdysi patřila pánům z Miličína. Roku 1590 předala Velikou Loučku Hynkovi st. Bruntálskému z Vrbna. Ponechala si jen patronát nad loučským kostelem, který měl být stále obsazován katolickým farářem. Pán z Vrbna prodal Loučku s krčmami a vejstavou piv českým protestanským pánům Joachymu Pivcovi z Hradčan a na Klimštejně a Jiřímu Maláškovi z Rejdychu. Erb vladyckého rodu Pivců z Klimštejna je vytesán nad vchodem do renesančního zámečku, dnešní radnice.
 
Doba pobělohorská zanechala na území naší obce hluboké rány. Roku 1626 padl Sovinec do rukou dánských Mansfeldových vojsk a v letech 1642 - 1643 na severní Moravu vtrhla švédská vojska proslulého generála Torstensona. V blízkosti obce máme na švédskou okupaci přímou památku. V místech, kde ze silnice na Rýmařov odbočuje cesta na Karlov, je nedaleko rozcestí na pokraji lesa tzv. švédský kámen. Je prý na místě, kde dal Torstenson pochovat jednoho ze svých generálů.
 
Ještě roku 1749 bylo použito starého pečetidla Dolní Dlouhé Loučky z roku 1550. Dochovaný otisk má tvar kruhu o průměru 34 mm. V pečetním poli je poprsí světce držícího v pravé ruce knihu a v levé nůž. Jde o sv. Bartoloměje, jemuž je zasvěcen zdejší kostel. Po stranách hlavy je vročení 15-50. Legenda lemovaná linkami zní: " S COMUNITATIS LONGE VILLE ". Název obce Horní Dlouhá Loučka se objevuje v českých písemnostech od XVI. století. Od roku 1628 se v německých dokladech začíná objevovat název Ober Langendorf, v českých pak od roku 1786 Horní Dlouhá Loučka. Od roku 1952 po sloučení s Dolní Dlouhou Loučkou je pro spojené obce zaveden název Dlouhá Loučka.

Velikou roli v historii obce sehrál řád německých rytířů, plným názvem řád bratří a sester od německého domu p. Marie v Jeruzalémě. Řád získal roku 1623 Sovinec, roku 1696 koupil Bouzov a roku 1707 Dolní Dlouhou Loučku. Je třeba uvést, že určitou pozitivní roli v hospodářské oblasti řád přinesl. Soužití Němců a Čechů v historii naší obce bylo do roku 1899 klidné a bezproblémové.
 
V roce 1900 založil vysokoškolák Franz Lawall německý spolek Bund der Deutschen Nordmahrens a život české menšiny byl od té doby svízelnější. V roce 1910 žilo v Horní i Dolní Dlouhé Loučce celkem 2441 Němců a jen 29 Čechů. Děti se vlivem německé školy poněmčovaly a nebýt roku 1918, česká menšina by až na několik výjimek zanikla docela. Podle starších projektů měla přes Loučku vést železniční trať na Rýmařov. V roce 1908 se znovu jednalo o přípojce Loučka - Uničov. Poblíž nynějšího kulturního domu mělo být osobní a v horní části Loučky nákladové nádraží. Všechno bylo již připraveno, ale uskutečnění projektu zabránila válka. V roce 1912 byla obec elektrifikována a v roce 1913 dostala Loučka telefonní spojení s okolím.

První světová válka zanechala v naší obci stopy na místním zámku, který byl přeměněn na nemocnici. Již v listopadu 1914 přišli první zranění. V lednu 1915 zde byla zřízena vojenská rezervní nemocnice až pro 100 raněných.
V roce 1918 byly německé a rakousko-uherské armády poraženy a 28.10. byla vyhlášena samostatná ČSR. Roku 1923 se konaly volby obecního zastupitelstva, při nichž vystoupila česká menšina se samostatnou kandidátkou. Ve 24 členném zastupitelstvu získala česká menšina jednoho zástupce - Leopolda Kropáče.
 
V roce 1925 začala kolonizace pozemků řádu německých rytířů. V obecních volbách v roce 1927 byl starostou zvolen Jan Rotter a Leopold Kropáč zůstal zástupcem české menšiny v 8 členné obecní radě. V obecních volbách v roce 1931 si udržela pozice německá sociální demokracie. Jinak bylo i v tomto období soužití Čechů a Němců velmi dobré. S blížící se 2.sv.válkou začalo i v obci velké pnutí mezi oběma národnostmi. V roce 1939 Německá osídlovací společnost zabavila českým zemědělcům pozemky a veškerý majetek. Z Loučky se postupně odstěhovalo mnoho
českých rodin.

Od roku 1941 sloužil loučský zámek jako zajatecký tábor pro francouzské důstojníky a po odjezdu francouzů zde zřídili němci lazaret.

V neděli 6. května 1945 Dlouhou Loučku osvobodily jednotky Rudé armády. Téhož dne zvolili zdejší Češi první revoluční národní výbor. V dubnu a srpnu 1946 proběhly dvě etapy odsunu německého obyvatelstva.

 

 

TOPlist

aktualizováno: 06.09.2019 19:58:26